Šikana: jak ji u dítěte s autismem poznat a co dělat
Děti s PAS jsou šikanou ohrožené víc než ostatní a často o ní neumí říct. Varovné signály, jak s dítětem mluvit a jak postupovat se školou.
Děti s autismem jsou šikanou ohrožené víc než ostatní a často o ní neumí říct. Všímejte si změn v chování, náladách a zdraví, ptejte se konkrétně a řešte situaci přes školu: třídní učitel, metodik prevence, ředitel. Při trestném činu se obraťte na policii.
Děti a dospívající s autismem jsou šikanou ohrožení výrazně víc než jejich vrstevníci. Často ji ani nepoznají, protože nerozumí skrytým narážkám nebo považují posměch za kamarádství. A když ji poznají, nemusí umět říct, co se stalo.
Varovné signály
- tělo a věci: modřiny a škrábance bez vysvětlení, poničené nebo ztracené věci, hlad po škole (někdo bere svačinu),
- chování: nechce do školy, bojí se cesty nebo autobusu, horší se ve škole, vyhýbá se akcím, které ho dřív bavily,
- nálady: noční můry, pláč, víc vzteku, stažení se, úzkost,
- tělesné potíže: bolesti bříška, nevolnost, horší spánek nebo jídlo, pomočování,
- telefon a internet: je rozrušené po používání mobilu, schovává ho nebo rychle zavírá aplikace.
Žádný signál sám o sobě šikanu nedokazuje. Pokud se ale objevuje víc z nich najednou, zbystřete.
Jak s dítětem mluvit
- Ptejte se konkrétně: „Kdo s tebou byl o přestávce? Co dělal?“ místo „Jaký byl den?“
- Nabídněte i jiné cesty než mluvení: kreslení, psaní, ukazování na obrázky nebo komiks.
- Během rozhovoru pomůže žmoulací hračka a potom něco uklidňujícího.
- Ujistěte dítě, že to není jeho vina a že mu pomůžete.
Co dítě naučit
- Co je šikana a jak se liší od nehody nebo nedorozumění. Pomůže sociální příběh, hraní rolí nebo komiks.
- Jasnou větu „Přestaň, nelíbí se mi to“ a koho požádat o pomoc.
- Kam utéct: bezpečné místo ve škole a dospělý, za kterým může jít. Pomůže kartička nebo plánek školy.
- Kamarádství: společné aktivity s dětmi se stejnými zájmy dítě chrání.
Jak postupovat se školou
- Domluvte si schůzku s třídním učitelem, školním metodikem prevence nebo výchovným poradcem. Připravte si, co chcete říct, a mluvte klidně.
- Pojmenujte rizika: kdy, kde a s kým se problémy dějí (přestávky, šatna, jídelna, cesta).
- Zeptejte se na opatření: dozor o přestávkách, klidné místo, kroužek o polední pauze, osvěta ve třídě, spolupráce s asistentem pedagoga.
- Odejděte s plánem a domluvte, kdy se znovu sejdete.
- Neřešte to přímo s dětmi, které šikanují, ani s jejich rodiči. Situaci to většinou zhorší. Postupujte přes školu.
Když šikana pokračuje, zapisujte si data a události, pište škole písemně a žádejte písemnou odpověď. Další krok je ředitel školy, pak zřizovatel nebo Česká školní inspekce. Při napadení, vydírání nebo jiném trestném činu se obraťte na Policii ČR. Dítě samo může kdykoli zavolat na Linku bezpečí 116 111 (nonstop, zdarma).
Zdroje
Text jsme napsali sami na základě těchto veřejných zdrojů (ověřeno 29. 10. 2026):
Časté otázky
Jak poznám, že je dítě s autismem šikanované?
Varovné signály jsou nechuť chodit do školy, poničené nebo ztracené věci, modřiny bez vysvětlení, bolesti bříška, noční můry, stažení se nebo rozrušení po používání mobilu.
Mám šikanu řešit přímo s rodiči agresora?
Ne. Přímý kontakt situaci většinou zhorší. Postupujte přes školu: třídní učitel, metodik prevence, ředitel.
Kam se obrátit, když škola šikanu neřeší?
Na ředitele, pak na zřizovatele nebo Českou školní inspekci. Při napadení nebo vydírání na Policii ČR. Dítě může volat Linku bezpečí 116 111.
Děkujeme, vaše odpověď nám pomáhá texty zlepšovat.